Tak jsem se ve čtvrtek 14. června vydal na 12. zasedání zastupitelstva. Bohatý program (přes dvacet bodů) sliboval hluboký kulturní zážitek, a jak se posléze ukázalo, nezklamal jsem se. Předem se omlouvám, pokud některá z veselých replik nebo celá epizoda nebude přesná nebo dokonce vypadla ze hry, doslovný scénář (= zápis z jednání) bude k dispozici později.
Ve správném loutkovém divadle nesmí chybět postavička kašpárka. Moji zvědavost, kdo se této role ujme dnes, ukojil hned první akt. Na začátku jednání byl totiž program doplněn o nový bod, a sice odvolání zástupců ODS a jejího béčka SZSP z finanční a kontrolní komise, doplněný dalším hlasováním o materiálech, které nikdo kromě radních neměl k dispozici. Na to se všichni zastupitelé ze zmíněných partají zvedli a odešli. Všichni, až na jednoho. Mezi „koaličními" zastupiteli zůstal jako kůl v plotě sedět „sportovec" Jan Eichler a od té chvíle poslušně zvedal ruku spolu se zastupiteli ČSSD. Tento svůj politický přerod pak vysvětlil slovy, že se stal „nezávislým". O poznání závislejší je ale asi na místě ředitele Domu dětí a mládeže - městské příspěvkové organizace. Člověku by ho snad bylo i líto...
Naši druholigoví profesionální fotbalisté a s nimi hrstka jejich fanoušků se konečně dočkají dárku - nového stadionu - za bratru 200 milionů. Doufejme, že díky tomu bude konečně zvýšena prestiž našeho města, jak se sborem shodla většina přítomných zastupitelů. A třeba tím bude také zastaven statistikami zaznamenaný strmý propad počtu obyvatel našeho města (viz článek Ústeckého deníku). Jen si říkám, zda Ústí neztrácí na prestiži a atraktivitě spíše chronickým nedostatkem mateřských školek, rozbitými ulicemi, obří zadlužeností, umrtveným veřejným prostorem, vysokými daněmi nebo sérií korupčních kauz kolem rozchvácených eurodotací. Doba rozhazování ještě očividně neskončila, ač na obzoru už se objevuje možné vracení desítek milionů za proslavené projekty jako aktivní park, zanádraží, lanovka nebo bourání sektorového centra. Soudný hospodář by za této situace do takto rizikové investice nešel. Které úsloví naplní naši magistrátní hospodáříčkové? „Risk je zisk" nebo „Po nás potopa"?
Většina důležitých hlasování je v poslední době pečlivě aranžována jako úplně poslední možnost jakž takž pozitivního řešení. Jinými slovy, pokud ten či onen paskvil nebude schválen hned teď, vznikne tím prý strašlivá a nenapravitelná škoda. Takto se v minulosti argumentovalo třeba při schvalování územního plánu, dnes to bylo u hlasování o stavbě stadionu a o rekonstrukci plaveckého areálu na Klíši. Hoří to dokonce tak strašlivě, že raději nepřipustíme ani regulérní architektonickou soutěž. A k čemu by nám vlastně byla, když už nám nějaký pan projektant z Děčína tak hezky namaloval barevné vizualizace nového akvaparku na Klíši. „A architektonické soutěže stejně slouží pouze k seberealizaci architektů," zaznělo ještě v plénu ze všemocných úst páně Fišery. Ani výrok, že „architekti stavby jen prodražují," se neztratil. A když jeden mladý architekt připomenul Radou města zamítnutou výzvu ústeckých architektů, dočkal se jen Arnovy teatrální otázky, „a kde jste byl před dvěma roky, kdy se o tom mohlo diskutovat!" Raději se nebudu ptát, v kterých komisích pan radní seděl a co všechno v minulosti svou vlastní rukou schvaloval.
Odvolání zástupců ODS a jejího béčka SZSP z finanční a kontrolní komise a jejich nahrazení zástupci KSČM a TOP 09, to byl pro mě zážitek vpravdě iniciační. Snad vůbec poprvé jsem se postavil na stranu těchto nyní opozičních stran, neboť ať už si o modrých ptáčcích a jejich kuřátkách myslíme cokoliv, své zástupce by v těchto důležitých orgánech mít měly. Na moji nesmělou výhradu, že toto nepovažuji za demokratické, paní Haasová oponovala, že naopak teprve nyní získaly opoziční strany přístup do komisí. K mému překvapení se ukázalo, že za tuto opoziční stranu považuje svoji TOP 09. Komunisté zase svá takřka stoprocentně totožná hlasování s vládnoucí ČSSD označili za „konstruktivní opozici". Možná na papíře žádná koalice těchto stran podepsána není, ale dnešní společná hlasovací mašinérie běžela bezchybně. Prostě hlasovací koalice par excellence.
Na závěr bych si dovolil položit otázku: Kdo vládne našemu městu od letošního březnového palácového převratu? Primátor a jeho jedna náměstkyně? A k jejich ruce další tři radní, z nichž někteří nyní mají docela zajímavé starosti na krajském úřadě? A kam se poděl tajemník magistrátu? A kde jsou ředitelé dopravního podniku, muzea a zoo? Naštěstí ale někteří věrní zůstávají, jako např. nekompetentní ředitel Kulturního střediska, který své místo získal po zjevně zmanipulovaném výběrovém řízení.
Pak po čtyřech hodinách padla opona, zazvonil zvonec a dalšímu dílu lehce tragické a absurdní komédie byl konec. Pokračování příště: další řádné zasedání zastupitelstva se koná 13. září tohoto roku. Berte to jako pozvánku, určitě to zase bude stát za to!
Zatím žádné příspěvky ...